Writing about the Week's Topics ♥

Život na vesnici

20. září 2013 v 20:34 | Mel.

Život na vesnici je jiný než ten ve městě. O tom není pochyb. Má své klady i zápory. Je tam mnohem čistší vzduch než ve městech a hezčí příroda. Skoro každý se tam s každým zná a působí to tam víc rodinným dojmem. Také tam můžete chovat spoustu zvířat třeba slepice a tak, což ve městě nemůžete, pokud teda nejste tyran. Jako další plus je to, že můžete jít ven jakkoliv oblečení a nikdo si na vás nebude ukazovat prstem. Můžete po venku chodit v teplácích a všem to bude nejspíš jedno. Když jdete ve, nemusíte se malovat a snažit, abyste vypadali co nejlíp. Také je tam větší klid a nejezdí tam tolik aut.

Důchodci

10. července 2013 v 12:00 | Mel.
Upřímně? Nevím co na tohle téma napsat. Snad jen, že důchodce můžeme rozdělit na dvě skupiny : milí a hodní - nerudní a nepříjemní. Nesnáším, když mají ty staré pani ( i pánové ) v autobusech ty blbé poznámky. Když jsou strašně negativní a tak. Dokáže mi to dost zkazit náladu.
Naopak, když třeba sedím např. v tramvaji vedle nějaké staré milé babičky a ta si se mnou začně hezky a slušně povídat, usmívá se a je hodná, to mi rozhodně nevadí. Jsem ráda, že je tu aspoň někdo kdo je veselý a přátelský. Těch lidí ( alespoň v České republice ), je hodně málo.Všichni jsou strašně nevrlí.
Nakonec jsem chtěla napsat, že je celkem hloupé, takhle psát o důchodcích. Přijde mi to, jako kdyby jsem psala o nějaké věci nebo tak. Přeci jenom jsou to pořád taky lidi. Stejně jako my. My taky jednou zestárnem a budou z nás důchodci.

Samota

28. listopadu 2012 v 12:15 | Mel.
Samota.
Dá se říct, že jsou dva druhy. Když je člověk třeba sám doma a když se cítí osamělý. Tu první variantu mám ráda, ale zase když jsem doma sama skoro celý týden, tak už mi to taky vadí. Ta druhá varianta je příšerná. Teda aspoň pro mě. Je to hrozný pocit, cítit se osaměle. Když má někdo třeba nějaké trápení, tak nemá nikoho s kým by si o tom promluvil. Je prostě sám.
Já se tak někdy cítím. I když mi mamka řiká, že jí můžu říct všechno, já jí to třeba říct nechci. Když jsem byla menší, řikala jsem všechno všem, nebála jsem se. Teď jsem víc uzavřená do sebe a všichni mi to vyčítaj. Jenomže to vyčítání je snad ještě horší než , kdyby mlčeli.
To už jsem zase odbočila.
Neumím si představit třeba to, že bych celý život byla sama. Bez rodiny, kamarádů, známých... Že bych třeba bydlela uplně sama. Třeba až budu starší, tak budu chtít bydlet sama, ale nevím. Já bych radši bydlela s kamarádama. Nějak tak, jak je to v seriálu "Přátelé" :D .

Teď když tak o tom přemýšlím, někdo je třeba sám na Vánoce. To já bych nepřežila! Podle mě je to nejkránější období celého roku. A někdo je na něj sám.


Nevím co k tomu víc napsat. Tak se vás zeptám... Máte rádi když jste doma sami? Máte rádi samotu? Vydrželi byste o Vánocích o samotě?





 
 

Reklama